City Sister Silver by Jáchym Topol

City Sister Silver Reviews

• 
  MJ Nicholls

  An enormous hypocaust of a novel. A sprawling epic both exhilarating and insufferable. Split into three sections (see title), this Egon Hostovský Prize-winner uses a freeform poetic style—fractured dreamlike clauses caught in large cumulonimbus paragraphs—blending narration with dialogue, breaking down all linear time and plot into a continuous “pressent” narrative. We weave in and out of scenes with no distinction between reality, fantasy or dreams, scarcely aware of what is “happening” but oddly mesmerised by the violent, postapocalyptic imagery and stark street dialect. The easiest comparison point is A Clockwork Orange, which the novel references and plunders, especially in the early scenes of gang violence and oblique, frightening nihilism. On a language level, Topol is a poet, so it’s all about the ripples of language as they move through large paragraphs flooded with ellipses and phonetic dialect (rendered here in American gangspeak), with occasional respite in zippier dialogue exchanges. The most notable ‘plot point’ is the narrator Potok’s apparent love for his sister Černá (not his literal sister, though that’s also unclear), which dominates the latter half of Sister and beyond.
  
  The most notable scene occurs when Potok and his cronies find themselves in Auschwitz sifting through the bones of the murdered. The dialogue that ensues with a talking skeleton is one of the most macabre, blackly comic scenes to be found in any novel since Ralph Cusack’s
  Cadenza, and as such pushes Topol into his own league of mad inscrutable weirdness. It would seem City Sister Silver—written during the Velvet Revolution, when Stalinism became Capitalism—aims for a panoramic sweep of postwar East European history, using fantastical and improvisatory techniques to capture the mood of a generation. Whether this succeeds, who can say? The last two hundred pages are an exercise in endurance and patience, the style having exhausted itself and peaked in earlier chapters. And translation-wise, the American gangspeak often clunks beside the Czech names and references. Hats off, however, to Alex Zucker for translating the untranslatable. For the reader I recommend dipping in and out, taking scenes and chapters in any order, manipulating the novel’s form for a more satisfying reading experience.
  
• 
  Roseb612

  Sestra je bez diskuzí román, ke kterému se člověk musí pročíst a především prožít. Knížku mám už od vysoké, koupila jsem si ji nedlouho po vydání (vliv spolubydlící na koleji, která studovala literaturu) a opravdu jsem se ji tenkrát i pokoušela číst, ale velmi záhy jsem to vzdala s tím, že se to prostě nedá učíst. Za celou tu dobu jsem se k ní vrátila jednou asi před deseti lety, ale se stejným výsledkem a nebýt projektu 1001, tak nevím, jestli bych ji dala třetí šanci - a to by byla velká škoda.
  Tentokrát totiž ta kniha zafungovala úplně magicky. Není to lehké čtení, místy jsem se musela vracet a celé stránky číst třeba znova, protože mi nějak unikal smysl, ale celkově mě to jednoduše nadchlo. Je to hodně pocitová kniha a docela by mě zajímalo, jestli to funguje i u lidí, kteří tu dobu, kdy "vybouchl čas" nezažili, ale nečetla jsem snad nic, co by tu dobu změny režimu a prvních let zachytilo lépe. Samotný příběh Potoka, jeho přátel a lásky je jakousi vodící linií, na níž jsou navěšeny desítky mikropříběhů, snů, halucinací atd. Třeba takový osvětimský sen byl dost šílené čtení, ale na druhou stranu to "ducha" místa a jeho dějin vystihuje jako máloco.
  Kapitolou samou o sobě je Topolova čeština - snad jsem nečetla nic, co by si s jazykem pohrávalo tak moc a tak skvěle. Dost dobře si nedovedu představit překlad - tohle je totiž adekvátně asi nepřeložitelná záležitost (někde jsem četla, že americký překladatel za to dostal nějakou cenu).
  Je to ujeté, místy skoro nečitelné a občas pěkně zvrhlé, ale pokud si s textem padnete do noty, tak je to jeden ze životních textů. Jedna z knih, které možná nezmění Vás, ale určitě změní to, jak se díváte na literaturu.
  
  Kontext: Docela by mě zajímalo, jaký je rozdíl mezi prvním a revidovaným druhým vydáním. Mám to první, tak asi někde pohledám to druhé.
  
  První věta: "Byli jsme lidi Tajemství."
  
  Poslední věta: "Neotevřeme, řekla jsi. Už ne.
  Ne. Teď ne."
• 
  Jan

  Sestra pro mě je byla a bude velký objev. Ve svobodě psaní, bohatství jazyka a možnostech převyprávění. Ta kniha má neuvěřitelný literární náboj. Je v jednom ohledu velmi novátorská - styl je svérázný, inovativní, rouhačsky odvážný a magický. Na druhou stranu je však Topol tradicionalistický, opakuje nově a nechává znovu ožívat staré příběhy, městské bajky, legendy a dějinné události. Jeho nová mytologie má však výrazně očistný charakter - v lyrizaci civilizačních krutostí a životní špíny, v nekonečném koloběhu hledání lásky i zabíjení, spíše demytizuje nějaké velké pravdy a svou až brutální upřímností vrací sílu symbolů a interpretace do pohledu vypravěče. Každá životní reflexe je tak trochu fabulace, záleží jen na naší citlivosti. V pozadí mu zůstává klasický zápas dobra se zlem, pluralita příběhů i jazyků ale vede k smířlivosti s jiným. Konečně Sestra je hlavně románem o lásce.
• 
  Pečivo

  hodně náročný čtení, ale na to, že to je pátý přes devátý, tak to má hlavu a patu a příběh jako čůrák.
• 
  Vilný Faun

  Ambivalence nejhrubšího zrna, nevyvážená, většinou sem si říkal, sakra Topol, ty s těma slovama umíš zacházet, jak ty věty seká, pak přišli momenty a já si říkám,
  že Jáchym je šílenej masturbátor, že nedokáže říct ani větu normálně, ale tyhle pocity utloukly ty záblesky geniality.
  Přibližně v polovině knihy mi během čtení občas zůstal list v ruce a to jako by symbolizovalo celou četbu. občas se děj rozpadne, občas hrozí, že se něco ztratí, ale tím se nemá cenu nechat rozhodit. Niť se vždycky najde, někdy jiná, než ta kterou hledáš, ale co už.
  A občas tam taky probleskne vytrhující kýč, možná že ve své době kýčem nebyl, co já vím, v devadesátkách jsem řešil maximálně to, kdy vyjde novej Čtyřlístek, tak byl možná asi vkus trochu jinde. Nicméně většinou září originalita, víš, že čteš něco, co je hodně posunutý od středoproudu, a baví tě ta skutečnost, že Jáchym si to napsal tak jak chtěl, bez snahy sálodlouze vysvětlovat, ospravedlňovat a nechává to na tobě, dobrovolný čtenáři, co s tím uděláš.
  A je ti jedno, že Topol nevykresluje sympatické postavy a taky je ti jedno, že na konci se brodíš v nejistotě toho jak to dopadlo, co to bylo, co si to zažil, jak to bylo myšleno, proč to bylo řečeno. A tenhle pocit naznačuje, že si přečetl něco výjimečnýho.
  V týhle knize není všechno, ale je tam toho hodně, z těch stránek to teče a jestli někde vyhrává forma nad obsahem, je to tady a já jsem rád, že jsem to našel.
• 
  Carol Palmer

  Short version of my review:
  A Clockwork Orange, but not nearly as good.
  
  Longer version of my review: Honestly, there were times when I was reading and I thought, "Did someone translate Clockwork Orange into Czech and then back again into English?" We have similar made-up words, dystopian feel, repressive government, illegal activities, and violence (and a bit of the ol' in-out). And instead of the forced movie watching scenes, we have dream sequences. To me the biggest difference is that CO is brilliant and CSS is barely passable.
  
  It is possible that you had to "be there" to really understand this novel. If so, I hope that those who are able to read it in the original language will enjoy it.
  
  One more thought: How the hell did Native Americans get dragged into this mess? I shake my head...
• 
  Hana Hledíková

  Čekala jsem, že tohle bude těžká kniha, ale myslela jsem, že spíše kvůli formě - a nakonec se mi těžko četla spíš kvůli obsahu. Ten chrlicí styl se vlastně čte paradoxně docela dobře, člověk se tak nějak nechá unášet proudem, i když jsou to spíš jednotlivá ne vždy sourodá vyprávění. Akorát se to nedá číst ve volných chvilkách v tramvaji, je na to potřeba mít volný večer a začíst se na delší dobu (a to se mi poslední dobou bohužel moc nepoštěstí, takže s touhle knížkou jsem celkem strávila víc než měsíc, než jsem ji dočetla). Ale co do obsahu, i když je to chvílemi taková pulp fiction, jsou tam i hodně temné části, které pro mě nebylo vůbec lehké číst.
  Měla jsem od té knihy možná až přemrštěná očekávání, co se mi v hlavě za ty roky, během nichž jsem se pořád nemohla odhodlat si ji přečíst, shromáždila. Ale vlastně plno z nich nakonec naplnila. Jen nevím, jestli to bylo pouze postupnou únavou čtenáře, ale první část předtím, než potká Černou, se mi zdála nejlepší.
• 
  Becky

  Man, was I glad to put this book down! This was too clever for me. City Sister Silver is the Czech equivalent of Trainspotting, only the historical setting is a little more serious. Set in the Czech Republic just after the Germans have left, it's about Potok, and his search for meaning to his life in this new style of country. Except he searches for meaning by running dodgy trades with the Far East, drinking too much, taking a truck load of hallucinogens, and then talking to his friends about the ridiculous dreams he has. After the first few pages of the novel, when he's aware of the Germans being shipped off, the dreams are really the only hint that any of the characters have any kind of social conscience, but the trip they take to Auschwitz in one of these dreams is painfully done and heavy handed. It also lasts for ever.
  
  In the second part of the book, the business is destroyed and Potok finds his "Sister"/soulmate, an ex club singer/hooker, and they escape to the country only to be followed by shadowy forces. They may or may not have murdered someone, by then the narrative is so continuous between Potok's paranoia and an actual story, that I found it impossible to tell what was actually happening and what was only occurring in his cloudy brain. Eventually though, his drinking leads to his loss of Sister, and he runs away and spends time on a farm, on a dump, and eventually back in the City, where he meets up with some of his old friends and finds they're just as messed up as he is.
  
  There's some social commentary, the most interesting being the various attempts at Capitalism and Westernisation that both Potok and his friends and others attempt throughout the book. The use of culture as a driving force for change is also in there.
  
  But really, I was baffled by this book. Maybe the translation is clunky - I can't imagine reading Trainspotting in French, for example. The use of English was bizarre and occasionally inpenetrable, and a lot of the action left me confused and cold. I'm not a fan of stream of consciousness style writing, and found myself drifting away from the text frequently. It's interesting that another reviewer way more versed in literature than I am says that the final 200 pages of the 500 page tome are an endurance test, yet still gives it 5 stars. He also recommends dipping in and out of this book at random, but my 1001 book list Aspergers won't let me do that.
  
  In the end, I was very glad to put this one down.
• 
  Deanne

  Set around the time that the wall came down some parts of the book are really good, things that I wasn't aware of. The number of people who travelled into the west as soon as they could, and Topol's description of the chaos.
  There are sections that seem more like dream sequences, the Laotians living in the apartment block, the dissappearances and the sections dealing with Cerna in particular. Had to concentrate to make sense of this.
  Would like to have given it more stars but for the confusing jumble of thoughts and descriptions. It's possible it's a book you need to read twice to understand.
• 
  Catherine Mustread

  In reading the translator's (Alex Zucker) notes and Ali's review I can see why this would be considered difficult. Like a literary jig-saw puzzle, seemingly random scenes flit across the pages. From World Literature Today "The action of the novel begins before the Velvet Revolution in November 1989 and ends probably in 1993. The narrator of the bizarre story is Potok, a former actor in an underground theater."
  
  Finished, after forcing myself through the middle section -- hate to give up, and it is worth the read, just for the feel of Prague during that time period.
• 
  Maartje

  I am not good at doing reviews. Either I like a book, or I don't, but usually I can't really say why. Sometimes when I hate a book enough, I do have something to say about it though. This is one of those books.
  
  Seriously, wtf?! I have no idea what I just read, and I absolutely do not understand how this ended up on Boxall's 1001 list. Most of the book seemed like a messy dream sequence or bad trip, and the parts that did make sense were just disturbing. Normal punctuation would have been nice too. The amount of "..." in this book made my eyes hurt.
  
  Just, urgh.
• 
  Pavla Kosarova

  Magický příběh na pomezí snů a reality... pro mě osobně přelom v chápání literatury.
• 
  Sisi-Alex

  Proč nejde dát 0 hvězdiček? Poprvé jsem nedočetla knihu! Odpad! :/
• 
  Jindřich Dušek

  Čeština explodovala, a zamotaný příběh, který se v této knize odvijí, je zvláštní větnou skladbou a volbou slov jen podpořen. Bylo pro mne místy složité pochopit, co se v knize děje, a zapamatovat si všechny postavy, důležitější než děj je však to, jak působí místy až lyrický text.
  
  V románu Sestra jsem zjistil, jaké je to potkat studentskou lásku, zbohatnout na pofidérních obchodech po devadesátkách, podíval jsem se do Osvětimi*, zažil jsem mýty opředený kmenový život praslovanů, účastnil se vymýtání ďábla, poznal jsem svou lásku a následoval ji za jejím násilnickým otcem až na Ukrajinu, kde se podařilo utéct od Vietnamských zabijáků po Vietnamské válce, žil jsem chvíli na sídlišti, na skládce i na Hlaváku v šervůdu.
  Právě díky zvlášnímu jazyku všechny události dávaly smysl a do příběhu plynule zapadaly. Zdá se mi, že malost porozumění konrétnímu obsahu jednotlivých vět umocnila porozumění celku. Sám jsem divoké devadesátky v ČR nezažil, a tak velmi oceňuji, že tato kniha mi alespoň trochu přiblížila život v těchto dobách, ale také přinesla svůj vlastní příběh.
  
  
  *Čtu v jiných hodnoceních mnoho narážek na sekci z Osvětimi. Ano, trvá strašně dlouho. Ano, je monotónní a děsivá. Ano, člověk si místy myslí, že tohle je konec a už přestane. Jaké to ale asi bylo v opravdové Osvětimi? Autor v této sekci ukázal, jak jazyk umí využít jako stylistický prostředek.
• 
  yo JP

  Narkomanská odysea, generační výpověď, zaměřená ale více na přelom 80/90 tady, jen poněkud obtížněji uchopitelná, pro svůj ping pong styl. Dokážu pochopit, že to lidi lehce mohou vzdát v kterémkoliv bodě, není to nejsnadnější. Jestliže vám sedí věci jako Welshův 'Trainspotting', Caveova 'A uzřela oslice anděla', Dickův 'Valis', nebo třeba Burroughs, či snad mě napadla i 'Možnost ostrova' od Houellebecqa, taková ta futuristicky vyhlížející vize "z jiného světa, jakoby z možné budoucnosti", tak můžete zkusit i tohle. Já osobně mám s touhle literaturou, aktuálně, problém, jelikož jsem jaký sem, vyžaduju určitou strukturu, sílu; v hlavě mám často sám chaos, mám toho v ní moc, takže když se setkám s literaturou, kde se to sází páté před deváté a tvoří tenhle chaos, musí to být něčím vykompenzováno (něčím silným), jinak mě čtení stresuje a štve. Tady jsem tu kompenzaci nepocítil. Tohle spíš tak nějak pluje, jako když sledujete list, táhnoucí se potůčkem.
• 
  Rosemary

  I can see this is an amazing book, but I didn't have a clue what was going on most of the time. The rise and fall of a young man in Czechoslovakia in the years following the fall of communism, with a lot of confusing language and some magical realism, I think. The first part was the hardest to follow. I think you'd have to have been there at the time to understand that part. It got easier later . . . slightly . . . and some parts were quite charming. But then others were horrible.
• 
  Martin Ridgway

  Sometimes the whole "1001 books" thing leads somewhere I'd rather not be. I know that low-lifes are sometimes fascinating in a vicarious or a can't look away fashion. And sometimes, as here, they're just loathsome and basically deserve what they get. There's no attempt at getting any empathy going (and I think that's a decision by the author to go that way) so what is the point?
• 
  Russell

  Really tried with this book but couldn't cope with all the constant switches, story doesn't seem to be linear and instead turns into sub mythical stories within the story, I hate giving up on books but just lost patience :-(
  
  
  
• 
  Tomas Palzer

  Do Topola se vžd těžko začítá, ale stojí to za tu trochu kázně.
• 
  Kristýna Obrdlíková

  Hodně mnohovrstevnatá a bohatá kniha, akorát ne pro mě. Nepřinášela mi to správné potěšení a setrvání v textu, které u stylisticky výrazných knih očekávám.
• 
  Vaclav K.

  Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl.
• 
  Marie

  Jedním dechem.
• 
  Baclofen Gliddon

  It was a long read...
• 
  Jonathan Swift

  Far too rock n roll and derivative of WSB.
• 
  Michal Mazel

  Skoncil jsem tehdy za pulkou. Ale treba se to na druhe cteni podari docist. Bylo to tehdy zjeveni. S Romulem jsem jel nedavno tramvaji a kez by to nemelo tyhle epilogy.
• 
  Eileen

  City Sister Silver the real avant-garde thing: a post-modern punk version of T.S. Eliot's "waste land" that literally ends up among the vast detritus of a newly capitalist Prague. Along the way, it is Dante at the end of the twentieth century: a gradual descent to the lowest level of a country on the edge. How Alex Zucker was able to translate this is beyond me.
  
  The story is narrated by a young man named Potok as he drifts through a soon-to-be Czech Republic that has just thrown off communism and has yet to re-orient itself. The basic outline of the multilayered, barely-linear plot is this: Potok lives in Prague and is a member of a "byznys" tribe involved in various smuggling and racketeering activities. A series of complicated events - guns, betrayal, organized crime, Laotians - leaves Potok stranded in a backwater full Deliverance-style hillbillies. He then journeys with girlfriend Černá through ruined towns, wild countryside, and acres of illegal flea markets. After losing Černá, Potok wanders along aimlessly until he winds up living among bums in a Prague trash heap, where a monster lurks and tears its victims to shreds. The novel ends in a Prague transformed: skyscrapers gleam and busy people brag of having "no time." Potok seems to have settled down.
  
  City Sister Silver is wildly meandering, but in a good way. Stream-of-consciousness and mythological storytelling predominate. The prose often reads like poetry. Potok tells his "pseudodroogs" of a drug-induced dream he had in which they were all taken on a tour of an otherworldly Auschwitz. He recalls his time in Berlin as a "Kanak," a member of an international underclass that moved in a parallel universe of drugs, dingy apartments, snuff films, police, and a garbled lingua franca made up of myriad tongues from all over the world. Language and society build upon each other, and Topol's frenzied, chaotic narrative is inseparable from the social anarchy that reigned during and shortly after Czechoslavakia's Velvet Revolution. City Sister Silver is also a highly personal, individualized book whose protagonist adds a human element to a tumultuous setting where other characters seem interchangeable, nothing in byznys or politics is certain, and language is up in the air. Potok may not be the most reliable narrator, but he is sympathetic, a romantic, a drinker, and easy to identify with in his ongoing quest for love and a soulmate. Here is my favorite passage, quoted in full because it's so damn beautiful:
  

  …my loved one was a bee and a butterfly and knew how to cut with her claws and her tongue, and I tried too … we learned from each other what was good for the other, and that made both of us stronger … running, and the earth turned beneath us, running by graves and leaping across them, avoiding the bones and glassy stares and empty eyesockets … of wolf skulls … and steering clear of traps and snares, we had experience … with falling stakes and poisoned meat … we made it without harm through the red pack's territory … and met the last of the white wolves, they were wracked with disease … and the big black wolves chased us, but we escaped … we, the gray wolves of the Carpathians, had an age-old war with them, they were surprised we fled, their jaws snapping shut on empty air, they had a hunch it was their turn next, the helicopters were on the way … we ran side by side, our bodies touching … running over the earth as it turned, with the wind whistling in our ears like a lament for every dead pack … and the clicking of our claws made the earth's motion accelerate … we ran over the earth, a mass grave, running away …

  
  Although City Sister Silver is full of beautiful moments such as this, it also drags at times and the jumbled plot can be more annoying than artistic. But Jáchym Topol's groundbreaking novel is nevertheless both a creative achievement and a window into a culture and a time in history.
  
  Note on the text: The blending of formal and conversational language in English has become commonplace in our literature as the boundaries between the "high" and "low" have long since merged. Although English literature (that is, literature in English) has been reflecting this creative populism for some time now, this was until fairly recently a radical concept in Czech. According to Zucker's introduction, the original Czech publisher of City Sister Silver felt compelled to include a disclaimer stating that Topol's "intent [is] to capture language in its unsystematicness and out-of-jointness." The gulf between literary and spoken Czech is a sizeable one, Zucker explains, and they are bridged by a spectrum of "intermediate levels" for which English has no equivalent.
  
  
  Original Review
• 
  Ivana

  Pardon, ale toto je najneuveriteľnejšia uveriteľná kniha, ktorú som čítala za posledné roky! Stojí za jemnú námahu sa do nej ponoriť (a to nové vydanie z Hostu so sebou vláčiť).
  
  Našťastie existuje aj ebook a ten sa dá brať na piedkoviská.
• 
  Geoffrey Mandiano

  Ještě nikdy jste nic takovýho nezažili a už nejspíš ani nezažijete.